Od té doby, co jsem se z ciziny přestěhovala zpět do Prahy, jsem nesmírně ráda, že jsem tu. Užívám si přítomnosti přátel, rodiny, známých. Letos jsem podruhé změnila byt a stejně jako předtím, jsou mi obyvatelé domu, ve kterém bydlím, velkou neznámou. Bydlet v Praze prostě většinou znamená jistotu anonymity, nikdo o vás neví. Je to ale správně?

Rozhodla jsem se lidem, kteří bydlí v našem vchodu, nabídnout možnost se seznámit a zároveň ochutnat něco málo, co ten den upeču. Každému u dveří nechám něco na zub se vzkazem. Uvidíme, co se stane PAK. 🙂